Sdílené rodičovství a vysoko konfliktní rozvody
Rozpad partnerského
vztahu, ve kterém jsou vychovávány dětmi je velmi náročným životním obdobím,
jak pro rodiče, tak děti. Ve většině případů se jedná o rozpad rodičovského
páru, v němž oba rodiče dosahují standardů základních rodičovských
kompetencí. Tzn. oba rodiče jsou schopni
plně zajistit základní potřeby dítěte způsobem, který odpovídá běžným výchovným
metodám (cca 80-82 % rodičovských párů).
V tomto kontextu je rozpad rodičovského vztahu obdobím, v němž dochází k transformaci vlastní rodičovské role a forem kooperace mezi rodiči. Kdy dítě není primárně ohroženo tím, že by o něj jeden z rodičů či oba nebyli schopni kvalitně pečovat, ale případným konfliktem, který se odehrává mezi jeho nejbližším osobami. Míra závažnosti dopadu rodičovského vztahu na dítě, tak není dána individuálními (ne)schopnostmi rodičů, nebo typem porozvodové péče. Ale intenzitou, délkou a hloubkou konfliktu mezi rodiči. Přibližně 10-12 % rodičům, pro které je nalezení nového uspořádání rodiny obtížné, lze pomoci prostřednictvím odborné pomoci (edukace, poradenství, mediace, indikovaná a rodiči poptávaná terapie). V některých případech je konflikt mezi rodiči dítěte natolik závažný, že je možné ho v souladu s moderními standardy označit za „vysoko konfliktní“ (cca 5-6 % rodičovských párů). Včasné detekování míry a úrovně konfliktu mezi rodiči může pomoci vhodně nasměřovat odpovídající pomoc. Včetně indikací a kontraindikací pro jednotlivé formy pomoci. Systematické mapování těchto situací pak umožňuje určit, kdy se už míra konfliktu rodičů promítá v ohrožení dítěte (psychické týrání, zanedbávání).